Povedlo se nám dokončit novou ohradu. Tak se snad už ty naše holky nebudou letos vydávat na výlety do okolí.
Na přístřešku se stále pracuje.
Mirek by si už přál dojit v suchu. Je blbý, když vám v kuse prší za krk. :)
Takže, holky... a vlastně i kluci, jsou venku a tak se každý večer sebereme a jdeme se k nim projít. Zkontrolovat a hlavně... přinést něco dobrého na zub.
Na pastvě už všichni čekají.
Je to každodenní rituál.
Když se objevíme, anebo nás jen zaslechnou, vítají nás bekotem/rachotem. Seběhnou se kolem vrat, že se dá jen stěží projít a potom cestou ke krmítkům strkají hlavu do kýble a snaží se něco ulovit už po cestě.
Krmítek je dost, pamlsků také, ale stejně celé tohle krmení způsobí tlačenici. Nikdy ale nedáme všechno najednou. Každý si "ulijejeme" něco málo do kapes...
Já si dnes "ulila" tvrdou čtvrtku chleba a potom, co byla krmítka vyluxována jsem vytáhla kousek z kapsy a podala ho Josífkovi. Měl velikou radost, že si od něj ovečky berou z ruky.
Obvykle běhá po pastvě s hrstičkou natrhané trávy. O tu tady ale nikdo nestojí...
Chleba, to je něco jiného.
Podala jsem mu další kousek.
Ovce nejsou blbé. Beran brzy zjistil, odkud se ta dobrota bere a rozhodl se strčit mi tlamu do kapsy a obsloužit se sám... kdepak, člověk musí být pořád ve střehu!
Pěkný večer!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budeme moc rádi, když se ozvete. Děkujeme :)