Berta a jiná zvířena

středa 6. prosince 2017

Začal advent.

Nikdy mi přesně nebylo jasné, kdy začíná advent...
Každý adventní kalendář začíná jedničkou, ale první adventní neděle může být i 27.listopadu...
Stále v tom nemám jasno.
Jen akceptuji, že advent začíná prostě 4 týdny před štědrým dnem.
Třeba se nejde někdo, kdo mi to jednou vysvětlí :)


Obvykle se toho do těch 4 týdnů musí vejít opravdu hodně.
Mirek si dělá legraci z "uklízecího" šílenství. Nechápe ho. Má zato, že ženské zbytečně šílí. Přece mají pořádek. Vždyť uklízí pravidelně a některé dokonce pořád...!
Snažila jsem se mu trpělivě, jako nechápavému děťátku :), vysvětlit, že doma se uklízí... alespoň u nás... tak, že se uklidí to nejhorší a to co je "vidět", ale před Vánoci a také na jaře se uklízí prostě důkladněji... i místa, která normálně "vidět" nejsou...

Nemusí tak šílet zrovna před Vánoci...
Musí...
Proč?...
No protože je to tradice...
Hloupá tradice...
Prostě miminko má přijít do čistého...
Nesmysl...
Tak jinak... uklidit důkladně se prostě čas od času musí a Vánoce jsou dobrá příležitost, protože práce pod tlakem, s jasným termínem splnění, nás donutí se "donutit".
Hmmm.

Tak nevím, asi si pořád myslí, že ženské jsou šílené.
Ale mě to neva, speciálně protože já vím, že Mirek trpí v tomhle směru úplnou slepotou. On prostě "nepořádek" nevidí.
Včera jsem slyšela kraťounký úryvek rozhovoru na Dvojce.
Asi v tomto duchu...
"...pánové prostě akceptujte, že ženy potřebují mít na Vánoce uklizeno, neříkejte jim, že jsou šílené, jen pro ně mějte pochopení a kliďte se jim z cesty..."

Takže pořádek... v ideálním případě ještě před začátkem adventu, ale s dětmi?... Nesmysl. Spokojím se s tím, že jsou si uklidila místa, kam se ty štěňata nedostanou... a to v prádelně a ve špajzu a vylezla jsem na skříň a utřela jsem z ní prach a také jsem umyla okna, ale už to není vidět...
Ale rozhodla jsem se z toho letos nezbláznit :)

Péct jsme ještě nezačali.
Babička má sice už asi čtyři druhy cukroví, ale já to někdy v noci doženu :)

Zato už jsme na Pašinecké návsi rozsvítili strom.
To bylo pěkné... a můžeme si to letošní rok odškrtnout... to je taky fajn ;)



Letos už jsem rozsvícení chystala na Pašince po čtvrté a ačkoliv někdo říkal, že "to celé organizuju" tak to není tak úplně přesné... "to celé" je totiž dílo spousty lidí.
Jsem vděčná zato, že se u nás ve vsi najdou lidi, kteří jsou ochotní věnovat svůj volný čas k tomu, aby potěšili jiné... a k tomu je to vážně baví, což je jasné z toho, že jsou k tomu ještě navíc vážně hraví :)
Po celé akci jsem zaslechla, že... "je vážně škoda, že lidi nepřijdou, když se pro ně něco nachystá"... Nato jsem musela říct jen to, že to přece neděláme pro ty, kteří každý rok nepřijdou, ale naopak pro ty, kteří každý rok přijdou, i když jich třeba není moc :)








Také už jsme přežili Mikuláše :)
Ve vsi se stále drží tradice Mikulášských obchůzek. Chviličku to bylo sice nahnuté, ale prozatím se stále drží... a já doufám, že vydrží ;) Co slýchám, je to už vzácné, všude se obchůzky nahradili Mikulášskou besídkou. Málo kde chodí Mikuláš po vsi od domu k domu.
Letos už druhý rok s bandou obcházel i Mirek, ale protože nechtěl vlézt k nám do domu, aby nebyl poznán, nemám letos ani fotku... :)
Nicméně, vrátil se domů kolem půlnoci, mírně společensky unaven :)



Zítra nás čeká školní besídka a sobotu pojedeme s obchůdkem na trh do Nebovidské tvrze...

Nevím přesně, kdy začnu s tím pečením :)
Asi se také rozhodnu, že se z toho letos nezblázním...






neděle 19. listopadu 2017

Zabíjačka

První vážně studený víkend se u nás na Rynku "zabíjelo".
V pátek se pašíci důkladně zapili, v sobotu ráno se zatopilo v kamnech a ta vyhasla až v neděli pozdě odpoledne. Nechybělo nic... popilo se, zazpívalo a hlavně!... dosti pojedlo :)
A zima začala...

Tak to začalo...







































pondělí 6. listopadu 2017

Black & white

Mirek si přivezl dvě nové ženské, jednu blonďatou a druhou brunetu.
Jsou to pěkně stavěné, dvouleté jehničky a cestovaly k nám z farmy Lukava.
Museli jsme je samozřejmě pokřtít, všechny holky u nás mají jméno... :)

Představujeme Vám Lucku a Lukavu a za pár měsíců snad budeme moci představit i jejich jehňátka :)



Chvilku jim trvalo, než se zapojili do stádečka, ale už jsou s domácími jedna ruka.
A máme to teď pěkně barevné :)



Krásný večer a pohodové úterý z pašineckého Rynku.

pátek 6. října 2017

Tak, a je to...

... včera jsme poprvé otevřeli náš obchůdek Bezobalu z Rynku.

Jaké to bylo?
Já byla: nervózní, velice mile překvapená, moc spokojená a vděčná.
Nervózně jsem čekala na reakce našich hostů. Znáte to, když máte nějakou představu, tu představu více méně zhmotníte a pak čekáte, zda právě to Vaše pojetí bude mít úspěch, osloví?...
Moc mile mě překvapilo, kolik nás včera navštívilo lidí a ještě víc, kolik si jich přineslo vlastní sklínky, děkuji za to.
Je štěstí něco dělat a být s tím a "v tom" spokojený, a to já jsem a jsem si jistá, že to stejné mohu říct i o Jítě :) Utvrdila jsem se v tom, že Bezobalu z Rynku byla správná volba. Sešlo se tolik podobně smýšlejících lidí, kteří dohromady vykouzlili příjemnou atmosféru, popovídali a také se inspirovali navzájem... tak by to mělo být, tak jsme si to s Jíťou přály.
Jsem vděčná za reakce, které se ke mě dostaly. Byly samé pozitivní. Ale byla bych vděčná i za ty druhé, protože konstruktivní kritika pomáhá...



Chci moc poděkovat že jste přišli.
A ráda bych Vás pozvala k další návštěvě a také bych ráda pozvala všechny, kteří by včera rádi přišli, ale nemohli... Už tu pro Vás budeme pravidelně, a to každé úterý dopoledne od 9 do 12 hodin a čtvrtek odpoledne od 15 do 18 hodin.

Těšíme naviděnou.



pondělí 2. října 2017

NY - den třetí

Tak jo. Poslední den.
Co ještě zbývá z těch ‚must see‘? Je toho dost. A to si pak člověk musí stanovit priority. Takže dnešní ráno to bylo trochu napjatý…


Nakonec se nám podařilo udělat si plán a Mirek přede mě postavil novou výzvu… newyorské MHD…
Mrkli jsme samozřejmě na net, ale jak se později ukázalo… google neví všechno.


Pobalili jsme a ohlásili se z pokoje a pak jsem na recepční vznesla dotaz. Její reakce byla dost zmatená a šokovaná zároveň – vy chcete jet odtud do Jersey a pak z Jersey do Queens? Vlakem?
No buď nikdy nejezdí MHD a nebo nikdy nejezdí vůbec ničím, protože když si to sama ‚vygooglila' byla vážně překvapená, že cesta do Jersey trvá ‚jen' hodinu.
Užitečnou informaci jsme získali až od portýra, který nám prozradil, že na metro E nemáme dnes čekat, tento víkend prý nejede. A všichni dohromady nám poradili, že nejlepší způsob jak metro platit je ‚metro card‘, kterou si můžeme nabít na jakoukoliv částku. Každý jednotlivý vlez do metra nás bude pak stát 2,75$ každého a že si můžeme pořídit jednu kartu společně. Spočítali jsme si, že na ten dnešní den budeme potřebovat na cestu 21$. To byla úplná paráda v porovnání s tím kolik nás první den stála cesta jen z letiště vlakem na nádraží..

Tak jsme vlezli do metra.
Ulevilo se mi. Není to až tak složité. Nejprve trefit správný směr – není to jak v Praze, kde se z jednoho nástupiště dostanete tam i zpět, tady má každý směr své vlastní nástupiště… A na jednu kolej přijíždí, sice ve stejném směru, ale různé vlaky, anebo vlaky se stejným označením, ale jinou cílovou stanicí. Když víte co hledáte, jde se vyznat, protože je vše dobře označené.
Dorazili jsme na autobusové nádraží. Tam jsme hledali číslo ‚vygoogleného‘ autobusu. A našli, jenže jsme zjistili, že v době, kdy potřebujeme jet, nejezdí… Přesměrovali nás na ‚speciály'.


Tak jo, lístky máme a ještě zhruba 3 hodiny času. Prošli jsme se po Time sq. a nakoupili dětem dárky v Disney shopu. A taky jsme si konečně, v parku na Broadway, dali čaj a snídani. Empire state building jsme se definitivně rozhodli vynechat…

V poledne jsme vyrazili autobusem do New Jersey a po půl hodině vážně pohodlné jízdy jsme vystoupili před MetLife stadionem. Hrál se americký fotbal, NY Jets s já nevím kým 
Jen jsme vylezli z autobusu, spadla nám brada. Parkoviště před stadiónem bylo už plné, samozřejmě většinou velké americké jeepy, a všude kolem nich postávalo, posedávalo spousta lidí. Na parkovišti u aut měli jednotlivé skupinky rozbalené stolky, židle, dokonce altánky a u nich grilovali.
Zápas začínal v jednu a amíci si tu na parkovišti dělali oběd. Vážně dobře se bavili. Samozřejmě popíjeli pivo, ale házeli si i balónem anebo se jinak sportovně vybíjeli. Z aut hrála hudba a dokonce jsme narazili i na kapelu… Prostě paráda. V některých autech byla i televize a jak se ukázalo, lidé kolem ní na zápas vůbec nešli, sledovali ho v televizi před stadiónem, na parkovišti a prostě jen užívali atmosféru.
Pro fanoušky byl zápas jako svátek, tak slavili.


Přestože stadion byl po začátku skoro plný, nikde se netvořili fronty, pořád jsme měli pocit, že tam zase tolik lidí není… Organizátoři se skvěle starali o plynulost, s úsměvem. Potkávali jsme celé rodiny, které si na zápas šli užít nedělní odpoledne… ty jo a vážně bylo co – naprostá pohoda, jídlo bez front, sportovní zážitek, všude čisto a fantastická společnost – fanoušků byl plný stadion, ale chovali se jak jedna velká rodina.
Fotbalu vůbec nerozumím, ale zážitek to byl super!

No a pak už jen ta cesta domů…
Co jsme neviděli? Bylo toho hodně, ale co jsme viděli, jsme si užili.
Co mi chybělo? Děti a řasenka.
Co bych udělala jinak? Nic. Byl to super výlet. New York byl pro mě velkým překvapením…

Tak pohodové pondělí.

neděle 1. října 2017

NY - den druhý

Po dnešku už mě nebolí jen nohy, ale také zadek...
Navzdory předpovědi počasí jsme se totiž rozhodli půjčit si hotelová kola.

Náš hotel je v podstatě na pobřeží Hudson river a právě podél toho pobřeží a kolem celého Manhattanu se vine stezka pro cyklisty. Chtěli jsme se po ní pohodlně přiblížit k Central parku.
Kluci v hotelu měli chvilku problém najít ten správný klíč k tomu správnému zámku, ale dobrá věc se podařila, jak jinak než s úsměvem a my vyrazili.
Míra si pořád myslí, že je tu všechno kousek, ale než jsme došlapali na jiho-západní kraj Central parku, ujeli jsme 7 kilometrů.
Musím teda říct, že krom té cyklostezky na nábřeží, moc prostoru pro cyklisty v NY není. Po cestě tam to bylo ještě docela fajn, ale po cestě zpět to byl ulicemi vážně adrenalin. Kolem páté v ulicích byly kvanta aut, popojížděly anebo stály všude. I v pruzích pro cyklisty, když náhodou v nějaké ulici byly. Městem na kole jezdilo jen úplné minimum lidí a my-já šla raději pěšky po chodníku.


V Central parku se na kole také nejezdí... Krom dálnice která vede krajem kolem dokola.
Po ní se dá jet docela pohodlně, má 4 pruhy, 2 pro cyklisty a 2 pro běžce, jsou na ní semafory... jen z ní není vůbec nic vidět. My se jí rozhodli objet.
Park je ohromný, kolem dokola jsme našlapali 8 kilometrů. Vždycky jsme u kraje dálnice zaparkovali a pustili se pěšky na průzkum 'do vnitrozemí'.
Byla sobota a docela pěkné počasí, v parku to žilo. Lidé se tu scházeli nejen odpočívat. Narazili jsme tu na všechno možné - děti trénující fotbal, šermířky cvičící výpady, dospěláky hrající všechny možné sporty včetně petanque... Krásné bylo vystoupení studentů zpěvu, kteří prostě v parku utvořili těleso a zazpívali si pod vedením svého učitele.
Newyorčani jsou fantastičtí. Neřeší hlouposti. Stáli jsme nad Cherry hill fountain a sledovali, jak se nezdráhají do čehokoliv zapojit. Tancovali malí, velcí, tlustí, tencí... Všem dohromady bylo úplně fuk jestli to umí anebo ne. Prostě se chtěli bavit. Bylo osvěžující sledovat to nadšení. Musí být radost pro ně chystat zábavu :)
Central park měl také své kouzlo, i když byl plný pravidel, lidé se tu krásně uvolňovali a i my...


Cestou zpět jsme procházeli 5thAv. Moc turistů, velká snobárna... Mirek fotil značkové obchody, prý pro kolegyně v práci, tak vehementně, že jsem měla řidítko jeho kola píchnuté ve svých žebrech ;)
Mě moc potěšil 'stánek', ktrerý si na stolku rozbalila paní na chodníku vedle obchodu Versace a prodávala 'vše za 5$'. Měla jsem velkou chuť si něco koupit, abych mohla říct, že jsem nakupovala na 5thAv. :D
A dalším pěkným momentem v turistickém 'pekle' byla církevní svatba, které jsme náhodou byli svědky v katedrále sv.Patrika. Naštěstí na 5thAv. zase tolik turistů do kostela nevleze.


Večeři jsme si dali tentokrát v hotelu a poseděli dokud jsme-já nezačala usínat.
Byl to fajn den a mé první kafe v životě...
A teď už začíná den třetí, poslední.
Mirek jde běhat a já jdu do sprchy, je 5 ráno.
Mějte pěkný den.